Les Voyages

V tomto nepříliš dlouhém pozastavení bych chtěl shrnout své dosavadní zkušenosti s Twitterem a poskytnout určitý návod a můj subjektivní úhel pohledu těm, kteří na jeho využití zatím jen pomýšlejí. A možná obhájit některé výhody před těmi, kteří jej vyzkoušeli, ale z nějakého důvodu jim nesedl. Nečekejte ale klasický návod, jak si založit účet a co pak dělat - to je totiž na vás.

Tvrdit, že o Twitteru slyšel dnes snad už každý, by bylo dost nadnesené, kdyby to v určitých kruzích nebyla pravda. Pokud se aspoň trochu pohybujete na okolo Internetu a máte představu o významu slovního spojení sociální sítě, je velmi nepravděpodobné, že by vás Twitter zcela minul. Píše o něm (i na něj) třeba Miloš Čermák. Obsáhlý a poměrně vyčerpávající knol na téma Twitter napsal Marek Prokop. Ostaní píšou, co tam máte dělat a co rozhodně ne, aby ... (tam z vás něco bylo :). Ale pojďme se na to podívat od začátku bez nutnosti z vás vyrábět mediální mrdku, ehm hvězdu.

Twitter je webová aplikace, která umožňuje publikovat krátké texty, tak zvané twíty (dále také plky). Jak krátké? Inu, musí se vejít do 140 znaků (včetně mezer!) a co přečuhuje, bude uříznuto a nikdy nevejde do historie webu. I jedna SMS je delší o dvacet znaků. Zdá se vám takové omezení příliš brutální a kontraproduktivní? Světe div se, ono to funguje! Říká se, že tato délka stačí k vyjádření základní myšlenky (rozvést ji pak přece můžete na svém blogu, ne?) a zároveň autora nutí k precizní formulaci. Podle mých zkušeností s tím nelze než souhlasit. V tomto ohledu je Twitter mikroblogovací platforma.

Na odkazy, které jsou součástí twítů, se používají zkracovače URL a ty mají jedinou funkci: udělat z jakkoliv dlouhého odkazu odkaz krátký, obvykle konstantní délky (čím kratší, tím lépe), a tím vyšetřit místo pro vaši myšlenku. Za mnohé uvedu český jdem.cz, dále třeba bit.ly. Ekosystém služeb navazujících na Twitter tím zdaleka nekončí - příkladem může být služba Twitpic, která kombinuje zkracovač URL a hostování obrázků.

Twíty lze v době jejich vzniku označit tak zvaným hashtagem (používá se dvojitý křížek #značka, což vytvoří odkaz, který po kliknutí aktivuje vyhledávání plků se stejnou značkou). Slouží k označení, kategorizaci twítu a umožňuje jeho vyhledání a tím pádem i zviditelnění. Vymýšlení hashtagů může být navíc i zábava :)

Na Twitteru nejste sami. (Pro základní orientaci může posloužit katalog českého Twitteru follow.cz.) Vlastně tam ani nemusíte nic psát a přesto vás bude bavit; tichánci si vystačí se sledováním ostatních. Pokud se přihlásíte k odběru twítů někoho jiného, stáváte se jeho followerem, čímž se jeho plky dostávají do streamu na vaší hlavní stránce (obdoba zdi na FB). Stejně tak kdokoliv může sledovat vás (pokud mu to dovolíte). Osobně používám Twitter zejména kvůli sledování lidí z oboru, tedy jako sociální síť. Zůstávám tak v kontaktu s děním na scéně, která mě zajímá (webdesign/web development). Výběr těch správných lidí je kritickým faktorem úspěchu, pokud vás čtení jejich zpráv má nějak obohatit. Z mého pohledu je to jedna z nejsilnějších stránek Twitteru, že na otevřené bázi spojuje lidi (s podobnými zájmy) - jenže ne tak intimně jako Facebook, který ze všech hned dělá kamarády. Při konzumaci obsahu se však nemusíte nutně omezovat jen na živé subjekty - na Twitteru publikují i roboti (informace o vývoji vaší oblíbené burzy, ceny letenek, zpravodajství a podobně). Něco mezi jsou potom firmy, pro které - aspoň některé - je dnes přítomnost na sociálních sítích must-have.

Na cizí twíty samozřejmě můžete odpovědět a to ve formě vlastního plku, čímž o sobě dáváte určitým způsobem vědět. Klasická odpověď, reply na konkrétní twít je jednou z možných forem interakce; dále lze jiného také jednoduše zarhnout do svého plku (používá se zavináč @jméno, což vytvoří na dotyčného odkaz) nebo cizí twít publikovat pro ostatní, kteří sledují vás ale nikoliv dotyčného, pak jde o retweet, RT. Požádat vaše followery o retweet je vhodný způsob, jak důvěryhodně šířit určité sdělení. Konečně lze využít soukromé zprávy (direct message, DM), protože na určité věci jsou nekonečné přestřelky ve formě odpovědí zkrátka nevhodné.

Takto využívám Twitter já. Píšu tam své plky (o jejichž stream jsem si obohatil obsah těchto stránek); hlavně však čtu, co si myslí a dělají ostatní - přesněji ti, které jsem se rozhodl sledovat. Twitter je pro mne především informační médium, které mi umožňuje sledovat a sdílet (světové/domácí/oborové/obecné) dění s určitou komunitou subjektů. Na Twitter jsem přešel v době, kdy jsem měl krizi s Facebookem: pocit, že mi moc nedává, že postrádá aktuální, odborná a závažná témata (což byla ostatně pravda). Od té doby jsem snížil svá očekávání a informace, po kterých jsem tolik prahnul, našel jinde. A jsme zase kamarádi :) Pokud si tedy na Twitteru dovedete najít zajímavé informační zdroje, pak tam zcela jistě budete spokojeni.